Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Schola Suchá Loz

 

Svatý týden 1. část

Samozřejmě nejsem natolik odborníkem, abych mohla posoudit, nakolik budu poskytovat pravdivé informace, které jsem našla. Ale snad si alespoň několik z nás rozšíří obzor ohledně Velikonoc a následujících svátků Květné neděle, Zeleného čtvrtku a Velkého pátku.
Květná neděle
Květná neděle, latinsky Dominica in palmis, nebo též Pašijová neděle, latinsky De passione Domini, je označení pro šestou a zároveň poslední neděli postní. Připomíná jednak slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma a zároveň se při bohoslužbách předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista tzv. Pašije (utrpení – latinsky Passio). Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše.
Zpráva poutnice Etherie z 5. století uvádí, že se v Jeruzalémě v ten den za časného odpoledne shromažďovali křesťané na Olivové hoře a po bohoslužbě šli s palmovými či olivovými ratolestmi v rukou do Jeruzaléma. Brzy se tento obřad s průvodem rozšířil nejprve v křesťanských církvích Východu.
Na Západě v Gálii a v Hispánii už v 6. století existoval název Květná neděle. Průvod s ratolestmi však nebyl ještě znám. Svěcení a užívání ratolestí je v západní církvi doloženo až v 8. století. Brzy nato se v severněji položených zemích začaly používat místo palmových ratolestí jakékoliv vyrašené větvičky. Největší oblibu si získaly rozkvetlé ratolesti vrby jívy.
Začátek bohoslužeb o Květné neděli je nesen v duchu slavného vjezdu Ježíše do Jeruzaléma. Průvod s ratolestmi je podle Římského ritu a daných okolností možno uskutečnit z místa mimo kostel. Za zpěvu se věřící ubírají do kostela. Při bohoslužbě slova v kostele se předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista tzv. Pašije. Liturgická barva je červená.
zdroj: ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha : Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Květná neděle, s. 111-113.
Zelený čtvrtek
Zelený čtvrtek (latinsky feria quinta hebdomodae sanctae) je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua.
Velikonoce začínají večerní bohoslužbou na Zelený čtvrtek. Podle lidového zvyku
se v tento den jí špenát, který s duchovním obsahem Velikonoc vůbec nesouvisí. Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). ( uvádí biskup Václav Malý).
V římskokatolické církvi se dopolední mše (missa chrismatis) slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše (missa vespertina in cena Domini) se slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus umožňuje zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu J 13,5 (Kral, ČEP).

Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie. Zvony odlétají do Říma. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci mše se odnáší Eucharistie mimo svatostánek na jiné vhodně upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.
K tomuto dni se vztahují také jisté pranostiky:
* Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
* Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Velký pátek
V křesťanském kalendáři je Velký pátek (lat. dies passionis Domini) pátkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži.
Katolická liturgie obsahuje čtení z Písma, Janovy pašije, často předvedené dramaticky nebo hudebně. Zvláštní součástí liturgie jsou dlouhé přímluvy (za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a státníky, za ty, kdo trpí). Pouze v tento den je také součástí liturgie uctívání kříže a neslaví se v něm eucharistie, podává se však svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek). Výjimky se objevují jen velmi vzácně, např. v roce 2009 Svatý stolec povolil sloužení pohřební mše při státním pohřbu 205 obětí zemětřesení, které postihlo kraj Abruzzo ve střední Itálii.

Pravoslavní též eucharistii neslaví, ale třikrát se během dne scházejí k modlitbě. Velký pátek je jedním ze dnů přísného postu.

Zvláštní bohoslužby se konají i v mnoha protestantských církvích.

Na každý Velký pátek vede papež římskokatolické církve "Křížovou cestu" do římského Kolosea.
Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu, mezi nimi například Austrálie, Brazílie, Kanada, Německo a Spojené království. V Rakousku mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté.

Ve většině německých spolkových zemí platí na Velký pátek (podobně jako v Den národního smutku) zákaz pořádání tanečních slavností a sportovních akcí.
I k tomuto dni bychom našli několik pranostik:

Kdo na Velký pátek orá, tomu se chleba nedostává.

Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý.

Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.

Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
K Velkému pátku se pojila řada lidových pověr, obyčejů a zvyků. Většina z nich se odehrávala před východem slunce - děvčata například sestupovala do tekoucí vody tváří proti proudu a oplachovala si obličej, aby byla krásná. Když netekl v okolí potok, musely si dívky nabrat vodu ze tří studánek. Voda měla dle pověr v tento den moc zaručit zdraví po celý nadcházející rok, a proto se jí lidé omývali a například na Sedlčansku to provázeli říkankou: "Vítám tě já, Veliká noc, abys mě chránila od těch nemoc: od zimnice, od hlavnice, od žloutenice." Po omytí lidí se rituál opakoval se zvířaty, aby i ona byla chráněna před nemocemi.

S Velkým pátkem byly spojené také určité zákazy. Ten den se například nesmělo pracovat na poli, aby se nehýbalo zemí, protože to by rušilo klid v zemi odpočívajícího Ježíše Krista. Nesmělo se ani bílit, neboť by to nebylo nic platné a stěny by i tak zůstaly stále špinavé. Zakázáno bylo rovněž prát prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo pralo ne ve vodě, ale v krvi umučeného Krista. (http://zena.centrum.cz/volny-cas/kulturni-novinky/2010/4/2/clanky/velky-patek/)
Základním "zvykem", který církev nařizuje na Velký pátek jsou půst od masa a půst újmy (to znamená nejíst maso a moci se dosyta najíst pouze jednou za den).

Všechny ostatní zvyky jsou lidové, to znamená, že si je přidali lidé v určitém kraji tak, jak cítili, že vyjadřují onu vážnost a důstojnost tohoto dne (jedinečného v celé historii i roce). Tento den neměl být pokud možno rušen všedními starostmi, které šlo vyřídit jindy. Proto bylo třeba všechny práce vykonat před tímto dnem. I pro matku pěti dětí může být ulehčením, pokud uvaří pouze jeden druh jídla. Pokud skončí všechno uklízení umývání oken... atd. a začnou opravdu svátky. :-)

Církevně závazným je opravdu pouze půst. Různé krajové zvyky nejsou závazné a každý se může sám rozhodnout, zda je dodržovat či ne podle toho, nakolik přispívají k hlubšímu prožití velikonočních svátků. (http://otazky.vira.cz/otazka/Velky-patek-1.html)
Tento den se nesmí jíst maso. S Velkým pátkem je také spojená víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidových tradic se na Velký pátek otevírala země, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Proto se v tento den nesmělo hýbat zemí, neprováděly se žádné práce na poli. Večer bylo v lesích, u zřícenin hradů a na dalších opuštěných místech vidět hledače pokladů. Obvykle se na Velký pátek také hrají divadelní představení – pašijové hry. Tento den je v křesťanství považován za den Kristova ukřižování.
Názvy dnů Svatého týdne
Květná neděle

Modré pondělí (někde se označuje jako žluté)

Šedivé úterý

Škaredá (sazometná, černá) středa - název "škaredá" je pravděpodobně odvozen od toho, že Jidáš žaloval "škaredil" v tento den na Ježíša Krista. Jméno si získala také podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce.

Zelený čtvrtek

Velký pátek

Bílá sobota

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční)

Velikonoční pondělí (zv. také červené pondělí)

Zdroj:http://translator.tym.cz/pasijovy-tyden.php

http://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_t%C3%BDden
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one